Regionální plány jsou ideální nástroj pro nastartování spolupráce

Aktualizováno: 31. 1.


Obr: Fourth Regional Plan, New York, ORG Permanent Modernity, zdroj http://urbanism.orgpermod.com/projects/rpa-fourth-plan/


Ideální umístění nového stadionu v Karlovarském kraji, možnosti rozvržení budoucí zelené energetické sítě nebo strategie rozvoje pražského metropolitního regionu. To všechno jsou problémy, na které dokáže odpovědět regionální plán - nástroj územního plánování, který může zpřesňovat, doplňovat či nahrazovat zásady územního rozvoje. V některých regionech Evropy a Severní Ameriky jde o dlouhodobě fungující způsob navrhování, který umožňuje stanovovat vize a hodnotit možnosti budoucího rozvoje, a to často v územích, která překračují administrativní hranice jednoho správního celku. Tato praxe může vést k efektivnějším a funkčnějším výsledkům, a proto se začíná prosazovat po celém světě.


Příkladem úspěšného regionálního plánu je Vlámský strukturální plán, který funguje již od 90. let, nebo dva současné projekty z Holandska a New Yorku, reagující na aktuální problémy. Způsob vzniku, projednávání a výsledné urbanistické nástroje těchto vizí mohou být vhodným příspěvkem do diskuse o zásadách územního rozvoje.


Z krize na vrchol: Vlámský strukturální plán

Dopravní problémy, mizející orná půda, odliv lidí z měst, rozrůstání sídelní kaše, závislost na automobilech. Tyto problémy ve Vlámsku průběžně narůstaly až do počátku 90. let, kdy následky neudržitelného územního plánování dosáhly svého vrcholu. Bylo potřeba změnit způsob péče o krajinu, města i infrastrukturu a strategicky plánovat regionální rozvoj. Zrodil se Vlámský strukturální plán.


Příčiny výše zmíněných problémů lze najít v období po konci druhé světové války. Poválečný optimismus a touha po životě v přírodě vedla v Belgii k expanzi měst a kobercové zástavbě sídelní kaše. Odliv lidí z měst s sebou nesl problémy jako zatížení infrastruktury, nutnost stavby nových silnic nebo zabírání orné půdy. V šedesátých letech proto vznikly první pokusy o ucelené územní plánování, které definovaly využití všech pozemků pro konkrétní účel. Nedokázaly ovšem předpovídat budoucí vývoj, musely se neustále měnit a vedly ke spekulacím s půdou. Tyto neduhy dokázal napravit až komplexní Vlámský strukturální plán.


Úkol vypracovat strukturální plán byl v roce 1992 svěřen Louisi Albrechtsovi a Charlesi Vermeerschovi z Katolické univerzitě v Lovani. Aby si tito dva profesoři zajistili důvěru byrokracie i odborné veřejnosti, zapojili do přípravy plánu jak vládní úředníky, tak soukromé urbanistické ateliéry. Chápali, že bez politické podpory strukturální plán nemůže fungovat, a proto od začátku lobovali u koaličních


i opozičních stran a pravidelně pořádali tiskové konference. Klíčovou roli v projednávání hrály odbory, zvyklé na otevřené dveře kanceláří poslanců. Tlumočily požadavky zaměstnanců a předávaly informace mezi veřejností, politiky a urbanisty. Tvůrci plánu se však nespoléhali pouze na ně, na veřejných setkáních vysvětlovali principy a ambice plánu a vyvraceli nepřesné interpetace politiků a médií. Pořádali také přednášky pro učitele zeměpisu, kteří pak zahrnuli informace o strukturálním plánu do výuky všech středních škol.


Vlámský plán stojí na třech základních principech: město, krajina a infrastruktura. Pro sídla stanovuje nový princip zástavby, který omezuje vznik přebujelých metropolí, ale také suburbií, a snaží se najít takový kompromis, který nepovede k odlivu lidí z měst. Rozvíjí a chrání krajinu a v rámci dopravní infrastruktury vymezuje hlavní koridory a směry, které určují osy rozvoje země.

Centrem plánu je tzv. Vlámský diamant, oblast vymezená městy Gent, Antverpy, Brusel a Lovaň. Tato města měla spolupracovat a vytvořit silně propojenou polyurbánní oblast. Důvodem pro vymezení této oblasti byla geografická poloha Belgie, která leží nedaleko megalopolí jako Randstad (který města) nebo Rhein - Ruhr. Aby těmto silným megalopolím dokázala země konkurovat, ustanovil plán silný “diamant”. Snaha předejít ekonomické stagnaci zafungovala a dnes je oblast důležitým ekonomickým centrem západní Evropy.

Poté, co koncepce vešla v platnost, byly vypracovány masterplany pro menší územní celky, které celkovou vizi podrobněji určily pro jednotlivá města a oblasti. Díky strukturálnímu plánu se podařilo usměrnit stavební vývoj, zachránit města a obnovit krajinu. Vedlejším efektem byl vznik nových urbanistických teorií, zlepšení výuky na školách a také nová generace belgických urbanistů. Tito urbanisté dnes zpracovávají regionální plány od Litvy až po New York.


Obr: Vlámský strukturální plán, zdroj: Ministerie Vlaamse Gemeenschap (1998)


Čtvrtý plán pro New York

Bruselská kancelář Organization for Permanent Modernity například spolupracuje na regionálním plánu iniciovaném v roce 2017 Regional Plan Association (RPA). Sdružení regionálního plánu s téměř staletou historií vzniklo za účelem zlepšení kvality života a rozvoje ekonomiky oblasti newyorského metropolitního regionu. RPA se po několikaletém výzkumu a participačních jednáních rozhodlo vypracovat a následně vypsat soutěž na jednotlivé části studie „The Fourth Regional Plan”. Jde o čtvrtý regionální plán v historii newyorské metropolitní oblasti a jeho cíl není o nic menší než na dalších 25 let určit směřování regionu, jehož administrativní správa se dělí mezi tři státy (New York, New Jersey a Connecticut) a ve kterém dnes žije 23 milionů obyvatel.


Řešení vychází ze čtyř hodnot, kterými jsou rovnost, zdraví, prosperita a udržitelnost. Ty byly přetaveny ve čtyři kroky: revize a zefektivnění státních institucí; vytvoření dynamické, uživatelsky příjemné dopravní sítě; přijetí výzev spojených s klimatickou změnou a zlepšení finanční dostupnosti života v regionu. Z těchto kroků následně vycházelo 68 konkrétních doporučení. Území bylo rozděleno do čtyř koridorů odpovídajících čtyřem rozdílným typologiím krajiny - vrchovina, suburbie, město a pobřeží. Na ně byly vypsány urbanistické soutěže, které se postaraly o to, aby byly strategické vize přetaveny do konkrétních prostorových řešení.

Celková mapa řešení metropolitní oblasti, Čtvrtý regionální plán pro New York, zdroj: http://urbanism.orgpermod.com/projects/rpa-fourth-plan/


Energie 2050

Dalším z plánů vypracovaných novým způsobem regionálního plánování je Deltagrid 2050. Tento „výzkum založený na designu” předpovídá a navrhuje ideální systém budoucí energetické infrastruktury v regionu Jižního Holandska (Zuid-Holland).

Koncept Internet Energie řeší mnoho otázek: Co se stane, když se všechny způsoby přenosu energie spojí dohromady? Když se každý současný odběratel stane zároveň dodavatelem? Bude systém fungovat lépe, pokud bude mít každý uživatel neomezenou svobodu, nebo když bude produkce energie řízena centrálně?


Ve finálním návrhu koexistuje efektivní centrálně řízený systém spolu se systémem drobných lokálních producentů a odběratelů. Navrhly ho dvě architektonicko-urbanistické kanceláře (FABRICations, Studio Marco Vermeulen), energetická společnost specializující se na invenční modely distribuce elektřiny (Kamangir) a konzultantské studio se zaměřením na poradenství v oblasti nových možností business modelů (studio Wolfpack). Jedná se o vizionářskou, ale velmi vážně a realisticky pojatou studii zpracovanou v mnoha různých měřítcích - od urbanistického rozvržení, po konkrétní součástky.



Celkové rozvržení regionální distribuční sítě, Deltagrid 2050, zdroj: https://www.fabrications.nl/portfolio-item/deltagrid-2050/


Odvaha ke spolupráci

Pokud chce Česká republika efektivně a strategicky plánovat svůj rozvoj, je pro ni regionální plánování nástrojem, který by v sadě územního plánování neměl chybět. Výše popsané projekty jsou ukázkou dobré praxe, kterou by se český urbanismus mohl inspirovat nejen ve způsobu plánování, konkrétně pro zásady územního rozvoje nebo územní studie, ale také v odvaze k mezinárodní spolupráci.


Jako příklad se nabízí newyorská RPA, která k vytvoření vize „Čtvrtého plánu” přizvala americké urbanisty i belgickou architektonicko-urbanistickou kancelář ORG Permanent Modernity. Výsledný návrh dokazuje, že pro úspěšný regionální plán je nutné vytvořit tým zkušených odborníků a nebát se spolupracovat se zahraničními studii. Kromě ideální umístění nového stadionu v Karlovarském kraji, možností rozvržení budoucí zelené energetické sítě, nebo nové strategie rozvoje pražského metropolitního regionu, by získanou výhodou byly i nově nabyté znalosti, které by v konečném důsledku mohly vytvořit novou, ucelenou a smysluplnou tradici i v českém plánování.


Eliška Málková, Matěj Čunát


Článek vyšel v Bulletinu České Komory Architektů 02/2020