Atlas prázdna funguje jako průvodce po prázdné krajině okolo Libavska. Každé z asi 240 míst, které cesta spojuje, atlas vidí jako malé (a možná nevýznamné) součástky ve větším a důležitějším společenském příběhu. Návrh tvoří trasa procházející krajinou, která je přejmenována podle toho, k čemu po 70 letech od odsunu sovětských vojsk dospěla. Začíná v Kulturní poušti, kde nás provází kolektivizací scelenými lány, dnes chemicky obdělávanými zemědělskými podniky vzešlých z JZD.

Část pojmenovaná Kůrovcová apokalypsa nás zavede do holin, které zbyly po lesích nad pramenem Odry zničených kůrovcem a vichřicí. Smrková monokultura kdysi zadržela mnoho vody, dnes ale chybějící stromy nemohou zabránit jejímu odparu z půdy a pramen řeky se tak postupně tenčí.
V kapitole Zbytky mezí potkává trasa několik remízků a mezí, které tu kdysi lidé po generace budovali a které velké stroje nestačily rozorat.

V části Konec světa kniha vypráví smutné příběhy obcí a jejich obyvatel, kteří se v pozdních čtyřicátých letech ocitli na území vojenského újezdu později okupovaném sovětskou armádou. K vidění tady jsou Sověty opuštěné vojenské objekty i pozoruhodné městečko Libavá, kde se o urbanismus vojensky racionálně starala pouze armáda. Cestu uzavírá typicky sudetské Údolí chatařů a tábořišť, která po odsunu Němců jako vylidněné oblasti lákala obyvatele měst k rekreaci. Diplomová práce vznikla v atelieru A IV na UMPRUM a byla oceněna v Přehlídce diplomových prací ČKA.